Komu se dá věřit?

Nové autority už nemají svatozář nebo diplom, ale důmyslné algoritmy. Každý den nasednou miliony lidí do aut neznámých řidičů nebo přespí u naprostých cizinců. To vše pouze na základě online hodnocení na té či oné platformě. Stejné miliony lidí současně přestávají věřit všem a všemu, čemu doposud svěřovali svůj život, peníze nebo bezpečí. Vlády, zavedené obchodní značky, banky, média a další instituce přicházejí o důvěru občanů, zákazníků a diváků. A popularitu naopak získávají různá protisystémová hnutí a technologické platformy. Podle Rachel Botsmanové, expertky na vliv nových technologií na lidské chování, vstupujeme do věku distribuované důvěry: Naši důvěru stále více formují online nástroje, a to na úkor tradičních společenských vazeb. Co to však znamená pro politiku a pro lidskou společnost obecně?

Cesty zármutku

Umírání je jedno z témat, které západní společnost úspěšně vytěsnila. Zapudili jsme myšlenky na smrt, jako bychom měli žít věčně. Když pak někdo zemře, jsme překvapeni. Co se to stalo? A co máme dělat? Britská psychoterapeutka Julia Samuelová už pětadvacet let pracuje s truchlícími. Pomáhá jim pochopit podstatu toho, co se přihodilo, a přijmout emoci, jejíž plnou sílu možná pociťují poprvé v životě: zármutek. Samuelová pozůstalé i své čtenáře učí, jak se zármutkem a strachem pracovat. Na příbězích konkrétních lidí ukazuje, že žal je nevyhnutelnou součástí života a že nemusí jen bolet, ale může také pomáhat.

Bůh a jeho lidské dějiny

Božstva mají jen jediné omezení — lidskou představivost. Skrytou součástí každé náboženské tradice je sklon připisovat bohům lidské vlastnosti a city. Taková projekce má své následky: přisuzujeme bohu nejen to dobré v člověku, jako je soucit, spravedlivost, laskavost, ale i to zlé — závist, mstu, ješitnost, sklony k násilí. Každá z těchto vlastností přitom ovlivňuje podobu, kulturu a projevy náboženství, církví i států. „Ať už jsme si toho vědomi, nebo ne, to, co si představujeme za slovem bůh, je zbožštělá verze nás samých,“ vysvětluje Reza Aslan. Známý religionista a komentátor vypráví dějiny náboženství a kultů z lidské perspektivy a popisuje, jak se s proměnami chápání člověka měnily i představy o bohu. Aslanova kniha je proto něčím víc než prostými dějinami náboženského myšlení. Je to pokus uchopit tento zlidšťující instinkt v jádru každého náboženství a rozvinout jej v univerzální spiritualitu, vhodnou pro život v globalizovaném světě.

Záhada rozumu

Říká se, že od zvířat nás odlišuje rozum. Ten se stejně jako ostatní charakteristiky našeho živočišného druhu vyvinul postupnou evolucí. Musíme si proto položit dvě zásadní otázky: Proč se rozum nevyvinul u zvířat? A proč se lidé tak často chovají úplně bláznivě? Na tyto a další otázky se snaží odpovědět francouzští kognitivní vědci Hugo Mercier a Dan Sperber. Rozum podle nich nefunguje osamoceně a neslouží k hledání té nejlepší možné reakce v konkrétní situaci. Mnohem spíše pomáhá obhajovat naše instinktivní a podvědomá rozhodnutí před naším okolím — přesvědčuje je skrze racionální argumentaci a soudí argumenty ostatních. Najednou pak dávají smysl i ty největší slabiny rozumu: například proč vždy tíhneme k tomu, co známe, nebo proč tak často nedokážeme rozlišit mezi dobrou a špatnou myšlenkou.

Novinka  Novinka  

Dech

Nádech, výdech a znovu. Zapomněli jsme tu nejpřirozenější věc na světě? Minimálně v posledních letech se zdá, že lidé jsou čím dál posedlejší zdravým životním stylem. Více sportujeme, zajímáme se o správné stravovací návyky, studujeme spánek, otužujeme se, každou tělesnou funkci digitálně zaznamenáváme. Je tu však jeden proces, k němuž obracíme pozornost až ve chvíli potíží: dýchání. Novinář James Nestor si prošel podobnou zkušeností. Jeho dlouhodobé zdravotní problémy se vyřešily až díky dechovým cvičením, k nimž se zpočátku stavěl nedůvěřivě. Poté co se Nestor znovu naučil dýchat, vyrazil na cesty, aby našel odpověď na otázku: Zapomíná lidstvo tu zdánlivě nejjednodušší věc na světě? Autor nehledá jen v plicních laboratořích, ale rovněž u pěveckých sborů, na starověkých pohřebištích, sovětských výzkumných základnách nebo v ulicích Săo Paula. Porovnává vědecké poznatky z oblasti fyziologie, biochemie či psychologie s jogínskými a dalšími tradicemi a ukazuje, že dýchání je naprostý základ našeho bytí. Jen možná trochu jinak, než by se dalo čekat.

Odpočinek v neklidu

Spánek považujeme za samozřejmost. Nic není vzdálenější skutečnosti. Současná civilizace funguje v módu 24/7. Tento režim však koliduje s naší biologickou potřebou spánku a odpočinku. Spánek se proto často považuje za projev lenosti nebo ztrátu času — stává se z něj problém k vyřešení. Západní medicína i různá průmyslová odvětví se tak v posledních letech stále více zaměřují na to, jak zmenšovat dopady spánkové deprivace na lidské zdraví. Tím se však řeší až důsledky, nikoli příčiny celé epidemie spánkových poruch, a vzniká paradoxní situace: problémy průmyslově řízených životů řeší opět průmysl. Antologie Odpočinek v neklidu přináší pohledy kulturních teoretiků, historiků, filozofů a sociologů na současnou krizi spánku, která až donedávna zůstávala na okraji zájmu humanitních a sociálních věd. V textech zásadních autorů se ukazuje, jak moderní kapitalistické řízení formuje biopolitiku — moc, jíž se podřizují naše těla i sny.