Inteligence

V Inteligencii Osho rozpráva o tom, čo je to naozajstná inteligencia. Výrazne a varovne ju odlišuje od intelektuálnosti – od naučeného, netvorivého spôsobu myslenia. Venuje sa aj širšiemu poňatiu mysle, proti ktorej stavia takzvanú ne-myseľ – stav, ktorý člověk dosahuje pri meditácii. Inteligencia je v podaní tohoto veľkého Majstra výzvou, ako pozorne, rozumne, sviežo a slobodne reagovať na požiadavky okamžiku čo nejvhodnejším spôsobom – takým, ktorý podporuje skutočný život.

Úryvok:

Když řeknete „nevím“, nemusí to nutně vycházet z pochopení. Možná vám nejde otevřít vaše paměť, anebo ve své paměti nedokážete nic najít; potřebujete čas. Řeknete: „Nevím. Dejte mi trochu času, musím o tom popřemýšlet.“ Co míníte dělat? Když víte, tak víte; když nevíte, tak nevíte. O čem chcete přemýšlet? Chcete tím říct: „Budu muset jít do sklepa mé mysli a hledat tam. Je tam za ty roky tolik haraburdí, že se to bude hledat dost těžko, ale vynasnažím se.“ Meditujte a zbavte se toho sklepa. Ne že by ten sklep na nic nebyl; dá se využít. Neměl by ale být náhražkou vašeho pochopení. Člověk, jenž chápe, se na věci dívá přímo. Má přímý vhled. Ten, kdo ničemu nerozumí, je samozřejmě ustavičně obětí mnoha myšlenek, protože nemá ani jediný vhled, jenž by byl jeho ústředním bodem. Má hory myšlenek, jež spolu vůbec nesouvisejí, dokonce přímo protikladných, plných vzájemných rozporů. Takže pokud to s přemýšlením přeženete, jednoho dne se zblázníte.